Emauzský klášter založil roku 1347 císař Karel IV. pro benediktiny slovanského bohoslužebného jazyka. Roku 1635 jej daroval císař Ferdinand III. španělským benediktinům z Montserratu, které roku 1880 nahradili němečtí benediktini beuronští. Emauzské archiválie z období slovanských benediktinů tvoří podstatnou část archivu kláštera sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, kam slovanští benediktini v roce 1635 přesídlili. Tento archiv je dnes součástí fondu Archivy českých klášterů zrušených za Josefa II. Vlastní nepříliš rozsáhlý archivní fond emauzského kláštera tvoří archiválie vzniklé většinou až v letech 1635 až 1948, tedy v období montserratských a beuronských benediktinů.

V listinné části emauzského archivu se dochovalo 38 listin z let 1400-1888, přičemž jejich plynulou chronologickou řadu zahajuje až listina z roku 1614. Z doby před tímto rokem jsou ve fondu uloženy jen 2 písemnosti.

Literatura: Alena Pazderová a kol., Průvodce po archivních fondech a sbírkách, I. díl, 3. sv., Praha 2005, s. 122-125.

Archivní pomůcka: Inventář archivu benediktinského kláštera v Emauzích v Praze. Inventář SÚA, Praha 1954.

Edice: L. P. Helmling, Die Urkunden des königl. Stiftes Emaus in Prag, Praha 1914.