useridguestuseridguestuseridguestERRORuseridguestuseridguestuseridguestuseridguestuseridguest
FondArchiv města Kladruby (1197-1793)
  1. Prameny a literatura:
  2. Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiae, ed. Gustav Friedrich, II, Praha 1912 (CDB).

    Codex iuris municipalis Regni Bohemiae, ed. Antonín Haas, IV/1, Praha 1954 (CIM).

    Codex iuris municipalis Regni Bohemiae, ed. Antonín Haas, IV/2, Praha 1960 (CIM).

    Edl Jan, Osobní fond V. V. Kremer. Stručný rozbor nejdůležitějších prací k dějinám Kladrub a Kladrubska, Ročenka SOA Plzeň 2003, s. 92–95.

    Haas Antonín, Soupis privilegií měst a městeček v Západočeském kraji od roku 1526, Minulostí západočeského kraje VI, 1968, s. 306–336 (Haas).

    Mayer Wenzel, Stadt Kladrauer Urkunden, MVGDB 34, 1896, s. 248–268 (Mayer).

    Pelant Jan, Města a městečka Západočeského kraje, Plzeň 1984.

    Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, ed. Josef Emler, IV, Praha 1892 (RBM).

    Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, ed. Jana Zachová, V/3, Praha 2000 (RBM).

    Schöft Wilhelm, Die Stadt Kladrau von der ältesten Zeit bis zur Gegenwart, Mies 1891.

    Volf Miloslav, Popis městských archivů v Čechách, Praha 1947 (Volf).

    Weschta Wilhelm, Kladrau – Geschichte des Klosters und der Stadt, Dinkelsbühl 1966.

    Archivní fond Archiv města Kladrub představuje dnes pouhé torzo původního městského archivu, který byl v minulosti několikrát postižen živelními pohromami, zejména rozsáhlým požárem v roce 1843, při kterém shořela většina městských domů. Tyto katastrofy se bohudíky většinou vyhnuly písemnostem listinné povahy, které jsou dochovány z celého období existence města.

    Mezi listinami jsou zastoupena panovnická privilegia a jejich konfirmace dokládající význam lokality, resp. její vrchnosti. Konkrétně je třeba upozornit na listinu císaře Matyáše z roku 1616, kterou byla polepšena městská pečeť a povoleno pečetění červeným voskem (pečeť je na listině vyobrazena). Dále jsou ve fondu dochovány listiny kladrubských opatů, týkající se zejména majetkových práv měšťanů a městského majetku. Tyto listiny tak doplňují listiny kladrubského kláštera dochované ve fondu Archivy zrušených klášterů uloženém v Národním archivu.

    Archiválie města Kladrub byly umístěny v prostorách radnice. Jednotlivé listiny byly již od 16. století opatřovány dorzálními stručnými regesty, nemáme však žádný doklad o tom, že by byl pořízen jejich soupis. Na listinách se nevyskytují žádné historické signatury. Přehled městských privilegií byl pořízen pouze z praktických důvodů při přípravě žádostí o konfirmace privilegií v letech 1785 a 1793, kdy byly pořízeny stručné a provizorní seznamy městských listin.

    Nejstarší zmínka o Kladrubech je datována k roku 1115 v tzv. zakládací listině kladrubského kláštera vydané Vladislavem I., která je ovšem falzem z 13. století. V textu listiny je mezi klášterním majetkem jmenována rovněž „villa Claderubi“, která byla situována nikoliv na místě dnešní obce Kladruby, ale poblíž dnešního hřbitovního kostela sv. Petra nad řekou Úhlavkou. Současná lokalita obce (tzv. nové Kladruby, po zániku Starých Kladrub jen Kladruby) byla osídlena až v první polovině 13. století (kolem roku 1230) kdy zde bylo založeno město podle německého práva. Po celou dobu existence obce kolísal její právní statut, v pramenech se od 13. až do 18. století střídavě objevují termíny městečko a město (kolem 1230 město, 1352 město, 1399 městečko, 1484 město, 1490 městečko, 1558 město, 1654 město, 1720 městečko, od 1757 důsledně město).

    Nové Kladruby, později jen Kladruby byly svou vrchností, tedy kladrubským klášterem, podporovány v rozvoji. O tom svědčí četnost panovnických privilegií, která město získalo. Již roku 1233 udělil Václav I. Kladrubům právo dvoutýdenního výročního trhu, který potvrdil jejich význam jako tržní osady. Kromě obchodu se začala od 13. století rozvíjet v okolí města těžba stříbra, která dále přispívala k jeho rozvoji. Bohatství kladrubského kláštera a města se projevilo na konci 14. století, kdy Václav IV. zamýšlel zřídit v Kladrubech biskupství, jehož materiálním základem by se stal majetek kladrubského kláštera. Tento plán nabyl konkrétní podoby po smrti kladrubského opata Racka v roce 1393, nemohl být však pro odpor pražského arcibiskupa realizován a skončil známým sporem mezi panovníkem a vrcholnými reprezentanty české církve a smrtí generálního vikáře Jana z Pomuku. Tento spor se promítl negativně i ve vztahu panovníka k městu Kladruby, když v roce 1399 odvolal Václav IV. list, povolující konání čtvrtečního týdenního trhu s odůvodněním, že odporuje ustanovením o zákazu konání týdenních trhů míli kolem královských měst. Zároveň přikázal Kladrubským nákup piva ve městě Stříbře.

    Postavení Kladrub bylo komplikováno vznikem královských měst v západních Čechách, zejména založením města Stříbra. Problematičnost těsného sousedství královského města se projevila po roce 1380, kdy Václav IV. povolil Kladrubům stavbu městských hradeb. Toto privilegium se stalo důvodem ozbrojeného konfliktu v roce 1386 mezi oběma městy, který sice skončil vítězstvím Kladrubských, ale ve stavbě hradeb již nebylo pokračováno a privilegium Václava IV. pro Stříbro z roku 1382 znamenalo výrazné oslabení hospodářského potenciálu Kladrub ve prospěch Stříbra. Kladruby pak už nikdy nedosáhly svého někdejšího významu, neboť se ocitly mimo hlavní obchodní cesty.

    Celkový úpadek města byl dovršen v období husitských válek, kdy bylo roku 1421 dobyto Janem Žižkou a vypáleno. Současně husitská vojska dobyla i kladrubský klášter, který byl obsazen dočasně husitskou posádkou a obnoven byl až v roce 1435. Války a zpustošení kladrubského kláštera oslabily vazby mezi vrchností a městem, které získávalo postupně samostatnější postavení (zejména v hospodářské oblasti). Toto postavení dokládá několik listin z 15. století vydaných klášterem ve prospěch města nebo jednotlivých měšťanů.

    Další rozvoj města, jehož privilegia byla potvrzena českými panovníky (1490, 1571, 1584, 1616) zastavila až třicetiletá válka, kdy bylo opakovaně obsazeno švédskými vojsky. Ničivým způsobem zasáhl do vývoje města rovněž rozsáhlý požár v roce 1657, při kterém shořela téměř polovina domů (56). Celé město pak vyhořelo znovu v roce 1711 (včetně kostela a radnice). V období 17. a 18. století dochází k častým sporům mezi městem a jeho vrchností (kladrubským klášterem), které se týkaly zejména privilegií a majetku.

    Podstatným mezníkem v dějinách města je rok 1785, kdy byl kladrubský klášter zrušen a město se stalo součástí státního panství Kladruby spravovaného nejprve Náboženským fondem, později Administrací státních statků. V roce 1825 bylo kladrubské panství koupeno knížetem Alfrédem Windischgrätzem. V majetku tohoto rodu zůstalo panství až do konfiskace v roce 1945.