Jan. markrabě braniborský, vévoda štětínský, pomořanský atd., purkrabí norimberksý a kníže rujanský, se zavazuje za sebe i za své dědice dodržovat všechny body inserované listiny z téhož dne (b.m.), jíž císař Ferdinand I. jemu a jeho dědicům zastavil na 10 let panství Storkow (Storko) a Beeskow (Bessko) v Dolní Lužici s lény a vším příslušenstvím, řekou Sprévou (Sprew) a jejími přítoky, jak to zemř. Oldřich z Biebersteina prodal zemř. Dětřichovi biskupu v Lebus (Lübuss) a jak to patřilo jeho nástupci markraběti Janovi, jemuž však na sv. Jiří 1557 císař vypověděl výplatu, protože oba statky patřily mezi biebersteinská panství propadlá králi odúmrtí. Zástavní suma činí 87 587 tolarů (odhad činil 46 837 tolarů, 38 837 je císař Janovi dlužen vedle hlavní sumy). Během držby nemají Jan a dědici povinnosti uspokojovat nápady přislíbené Biebersteiny, lebuskou kapitulou a králem; mají právo panství prodat, ale jen vcelku, a vyplatit zastavené platy. Císař zavazuje obyvatele slibem věrnosti Janovi po dobu zástavy a vyhrazuje si berně, jak je dolnolužičtí stavové povolí, posudné a služby prokazované dříve Biebersteiny, vedení příkopů přes obě panství při spojování toků řek Sprévy a Odry. Rybolov na Sprévě patří Janovi. Král může panství vyplatit po 10 létech na roční výpověď ke sv. Jiří, za 87 587 tolarů zvýšených o stavební náklady do 400 zlatých ročně, a cenu odúmrtí ponechaných při panství. Hranice panství mají být objety a přesně popsány. 

Language: německy