Anna Marie rozená kněžna anhaltská, ovdovělá vévodkyně lehnicko-břežská, Karel vévoda münsterbernský a olešnický, hrabě kladský, a Václav ze Zedlitz a Neukirchu na Warmatowicích /Sichholtz/, rada knížectví lehnicko-břežského a zemský hejtman knížectví lehnického, i jménem svých svěřenců, lehnicko-břežských vévodů bratrů Jana Kristiána a Jiřího Rudolfa, ratifikují a zavazují se dodržovat dědickou dohodu s Jáchymem Fridrichem, markrabětem braniborským, kurfiřtem římské říše, vévodou štětínským, pruským atd., purkrabím norimberským, jak byla uzavřena v Augsburgu s markrabětem Jáchymem a jak ji zachovávali vévodové Jiří a Jáchym Fridrich, manžel, strýc a švagr vydavatelů; slibují podle této dohody nenechat přísahat poddané, přičinit se o restituci smlouvy markrabětem a o její předložení císaři. Rudolfovi II. slibují poddle jeho rozsudku z 18. května 1546 /sic!/ /Vratislav/ (recte 1586) mezi stavy české koruny a lehnicko-břežským vévodou Fridrichem, že zemřou-li Jan Kristián a Jiří Rudolf bez mužských potomků, připadnou jejich země císaři a české koruně. V tom smyslu také složí poddaní a leníci obou knížectví přísahu. Císař za to přislíbil, že zůstane-li po některém z vévodů dcer, bude vybavena 30000 tolary /bude-li dcer více, částka se rozdělí/. 

Language: německy