Léta páně tisícího šestistého třicáteho sedmého dne dvacátého devátého dubna||
Na tvrzi Jesenci skrze nás, Václava z Hrádku, J. M. Císaře Římského Rady, Václava Šubíře z Chobyně a na Vo||
děradech, Jindřicha Václava Přepyského z Rychnburska a na Lutopecnách, Bernarta ze Švábenic, Karla Petřvaldského z Petřvaldu a na Stražisku, a Zikmunda Ferdinanda Saka z Bohuňovic a na Hluchově,||
přátely od stran níže psaných, dožádanými a vydanými. Stalo se porovnání bratrské celé a dokonalé mezi urozeným a statečným rytířem panem Kryštofem Karlem ze Švábenic, na Jesenci a hradě Malenovicích, J. M. Císaře, římského||
rady a nejvyšším hofrychtéřem, J. M. Královské v markrabství Moravském ze strany jedné, a urozeným a statečným rytířem panem Janem Ferdinandem ze Švábenic a na Konici, ze strany druhé, pány bratry vlastními, a to takové, jako jest||
nějaké nedorozumění a rozepře v příčině hranic v některých místech mezi grunty statku Konického a statku Jesenského, které jsou se jim po nebožtíku dobré paměti urozeném a statečném rytíři panu Janovi Konickému ze Švábenic, panu otci,||
jejich nápadem přirozeným, podle rozdílů bratrských, dostaly pozuskavala. Kde my, nahoře psáni, dožádaní přátelé, vyjedouce na takové místa a spatřily, na čem tato rozepře zůstává. Nadobrovolně od obou stran, na nás toho podani, jsme vynalezli, a strany na níže psaný způsob porovnali. Totiž to, že jest pan Jan Ferdinand ze Švábenic a na Konici, od následujících louk a roly upustil a mocí smlouvy této, jak sám od sebe, tak erbů i budoucích potomků svých, a držitelů statku Konického||
opouští. Jmenovitě kus roly, lesy, skrze které se od Ladínského mlýna do Březska jde a někdy od domu Slove Třilovského z městečka Konice. Též druhý kus roly, lesy nad rybníkem Slove Ladínským od domu brzobohatského, odtud koupena byla. Stlem||
dvě louky, jedna Slove Navrátilovská s kusem roly při ni a druhá rozpravkovska, které to louky a kus roly, ačkoliv lidem poddaným, pana Konického, k živnostem jejich náležící jsou. Však pan Konický, podvolil se lidem svým, na jiných||
místech, louka a roly, na místě všeho dáti vykázati a jich spokojiti. Tolikéž strany louky třetí Slove Krupičkovské, z které panu Konickému každoročně platu po deseti groších bílých, vycházelo a od mnoha let jeho, od pana Jesenského, zadřia||
nabylo. Též jmenované kusy roly a louk, k statku a gruntům Jesenským, jak napřed dotknuto, pan Jan Ferdinand ze Švábenic, a na Konici, i na místě erbů a budoucích potomků svých, a držitelů statku Konice. Panu Kryštofovi Karlovi ze||
Švábenic, na Jesenci, a hradě Malenovicích, erbům i budoucím potomkům jeho, a držitelům statku Jesenského, k věčnému jmeni, svobodnému držení a užívání. Tolikéž od těch, zadřialych i budoucích platů z též louky Krupičkovské||
náležitých dokonale pouští a žádného práva, více na tom, sobě, erbům a budoucím potomkům svých, nepozůstavujíc. Takže již i na potom, hranice mezi statkem Konickým a statkem Jesenským, třemi místy a konci, jak jsou sobě, nahoře||
psáni, páni bratři ze Švábenic, u přítomnosti nás, od obou stran dožádaných přátel, vyukázali a vymezili, býti a stále trvati mají ~. Na proti tomu pan Kryštof Karel ze Švábenic, jeden kus lesu černého po pravé straně od silnice||
která se od Konice k Jaroměřicím jede, na šíř po cestu starou, která jde na Suchanovu klůž a na délku po jedle, které jsou vyhraněné a ještě se některými kopci navcenim jemič vybraní, a k též silnici připojené býti mají. Celé obci||
městečka Konice k volnému užívání, totiž sekáním dříví, tak také pastvami, jak sám od sebe, erbů a budoucích potomků svých, a držitelů statku Jesenského, dobrovolně jest odvedl. Tolikéž dědičně ke gruntům Konickým průhou od Stezsky||
až po vozovou cestu při hoře Slove Březském vrchu. (Jak vyhranění a vymezení ukazuje) Svobodný dává, tak že nyní i na věčné časy, pan Konický i lidé jeho, dobytky své tady svobodně hnáti a proháněti dáti moci budou. Rada||
pak všechno, pan Kryštof Karel ze Švábenic, z obzvláštní lásky, kterou k panu Janovi Ferdinandovi, panu bratru svému má a nese sumu peněz i z úroky zadřialymi, což tak dle zapsání svého, jemu povinen byl na žádost téhož pána||
bratra svého, jest daroval a zápis přinavrátil. Co se pak některých kusů roly a louk, jichž tak lidé, poddaní Koničtí, v gruntech statku Jesenského v držení zůstávají týče, přitom bez všelijaké překážky pana Jesenského, nynějšího i bu||
doucího, pozůstaveni býti mají. Co se pasunku dobytkem všelijakým týče, přitom lidé poddaní obojího statku jedni proti druhým, tak jak cedule dílčí pánům jejich, v sobě obsahují, se zachovati a jich sobě přijati mají. A což tuto||
od nás nadepsaných a dožádaných přátel, mezi stranami porovnáno a smluveno jest. V tom jsou se proti a sobě, bratrsky a náležitě nyní i na časy budoucí zachovati, připověděly. Pro lepší toho jistotu, dají tuto smlouvu||
ve dvě v jednostejné slova sepsati, jich jsme pečetěmi svými (Však sobě a erbům našim bezeškody) stvrdily, vlastními rukami podepsali a každé straně jednu odvedly. Stalo se léta a dne svrchu psaného :~