Hr. Jan Bernhard z Herbersteinu, zemský hejtman knížectví hlohovského vysvědčuje, že před ním Vilém Nissler jako zmocněnec sv. p. Jana ze Schönaichu a jeho mladší bratr sv. p. Františka ze Schönaichu (podle předložené plné moci z 20. února /1673/ Siedlisko-Carlath vyznal, že na vyrovnání pohledávky 50 000 říš. tol., kterou měl /podle úpisu z / 12. května 1664 cís. Ferdinand II. vůči zemř. Hanušovi ze Schönaichu a která byla postoupena koleji Tovaryšstva Ježíšova v Glogówě (s rozhodnutím z 28. září 1668, že pro nedostatek hotových peněz budou koleji postoupeny majorátní a fidekomisní statky Milaków (Milckaw), Zuków (Suckaw) a Bukowica (Bockwitz), dvůr a ves Drogomil (Nenckersdorff), vsi Rudno (Rauden) a Rejów (Rehal) a 3813 říš. tol. 8 gr. stř. v hotovosti), byly po císařském potvrzení z 19. června 1669 tyto statky koleji postoupeny se vším příslušenstvím (jmenován les řeč. Zucker), a to jako alodiální, oddělené od majorátu a fideikomisu, včetně všech listin, s žádostí o vydání kvitance a předání císařské donační listiny a komorního konsensu. Rektor koleje P. Baltazar Junger spolu s P. Janem Kleinem postoupené statky přijali a prohlásili, že vydají žádanou kvitanci a dokumenty. Hejtman Jan Bernhard z Herbersteinu uvádí podle cís. resoluce z 10. srpna 1672 rektora a kolej ve vlastnictví uvedených statků se všemi právy, s výhradou královských regálů. 

Language: německy