Vladislav /Jagellonský/, král uherský a český, za sebe, svého syna Ludvíka a budoucí uherské a české krále potvrzuje na žádost Petra z Königsfeldu (Konigsfeldt), hejtmana na Medved (?) (Medwed), Zikmunda Miskoty z Vodniku (Wodnykaw), kancléře, a Zikmunda Nurmbergera, sekretáře, podanou jménem jeho synovců- braniborského markraběte Jiřího, opolského knížete Jana a ratibořského knížete Valentina jejich vzájemnou dědickou smlouvu: zemře-li Valentin dříve než Jan a nebude mít mužské ani ženské potomky, dědí jeho zemi a majetek Jan, a naopak, jak to bylo ustanoveno ve smlouvě zemřelého ratibořského knížete Jana a opolských bratrů Jana a Mikuláše, potvrzené uherským králem Matyášem a Vladislavem II. Jan si vyhradil 40000 zlatých uherských, které může odkázat za svoji duši nebo komukoli; kdyby přežil Valentina, zdědil jeho majetek a zemřel dříve než Jiří, připadne vše s výjimkou oněch 40000 zlatých Jiřímu. Zemřou-li všichni tři současně, připadá Janův majetek s výjimkou oné částky komoře. Ožení-li se někdo z nich, má právo pojistit manželce obvěnění a jitřní dar na svém knížectví. Dluhy po každém z nich platí jeho dědic. Ve zděděných knížectvích mají být poddaní všech stavů ponecháni při svých privilegiích. – Král Vladislav II. ruší všechny listiny této smlouvě odporující. Připadnou-li země uvedených tří knížat Ludvíkovi nebo budoucímu králi, má je ponechat při komoře, nezastavovat, nezcizovat, splatit dluhy zemřelých knížat, respektovat nároky jejich manželek a ponechat obyvatele při privilégiích. ¹ 

Language: německy

Notes: