Obec Konice, ležící jižně od Znojma, bývala v minulosti označována jako Německá Konice, Německé Kounice nebo německy Deutsch-Konitz. Farnost byla vždy součástí děkanství znojemského. Kromě vlastní obce Konic sahá farní obvod i do okrajové části Popic a Znojma.

První zmínka o duchovní správě v Konicích pochází ze 14. století. Vesnice byla majetkem premonstrátů, zprvu želivských, pak strahovských, a ti také vedli zdejší kuracii. Když kolem roku 1630 zanikla, byly Konice přifařeny do Mikulovic, duchovní správu však vykonávali premonstráti z blízkého kláštera v Louce. Počátkem 18. století byl místo původního kostelíka vystavěn kostel v barokním slohu, zasvěcený sv. Jakubovi staršímu. Vlastního kněze dostaly Konice roku 1763 zásluhou strahovského opata Gabriela Kašpara, který zde zřídil expozituru, podřízenou faráři v Mikulovicích. Roku 1784 byla povýšena na lokální kaplanství. Když v roce 1808 zdejší kostel vyhořel, strahovští premonstráti ho během krátké doby obnovili a zároveň se v následujícím roce se přičinili o povýšení zdejší duchovní správy na samostatnou farnost. Se samotným výsledkem stavby kostela však nadlouho spokojeni nebyli. Roku 1909 ho nechali zbořit a na jeho místě postavili nový, v novogotickém stylu. V roce 1945 bylo německé obyvatelstvo Konic nuceně vystěhováno a na jeho místo přišli obyvatelé české národnosti. Po roce 1948 farnost sdílela osud pohraniční obce se všemi průvodními jevy. Od roku 1981 zde zajišťují duchovní správu kněží ze Znojma-Louky jako administrátoři excurrendo.

Farní archiv byl převzat do péče Státního okresního archivu ve Znojmě v roce 2003. Od roku 2013 jej spravuje Diecézní archiv Biskupství brněnského. Součástí fondu Farní úřad Konice je i pergamenová nadační listina z roku 1736.

Nehyba, David: Farní úřad Konice (1736) 1808-1952. Inventář Státního okresního archivu ve Znojmě, Znojmo 2005

Hrudička, Alois: Topografie diecese brněnské, Brno 1908, s. 691-692

Peřinka, František Vácslav: Vlastivěda moravská, Místopis Moravy II, Znojemský okres II., Musejní spolek v Brně, 1904

Wolny, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren, IV. Band, Brünn 1861, S. 149-151