Průvodce po Státním archiv v Brně. Brno 1954, s. 342-344

D.Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 173-180, 208-215

A. Neumann: Starobrněnský klášter za Křížkovského. Brno 1926

B. Zlámal: Ke kulturnímu významu starobrněnského opata P. Cyrilla Nappa (1792-1867). Celké Meziříčí 1936

B. Zlámal: Cyril František Napp. Brno 1938.

Klášter augustiniánů při kostele sv. Tomáše byl založen v r. 1350 moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským. Kolem roku 1437 zde došlo k reformě řádového života. Budovy kláštera byly poškozeny při obléhání Brna Švédy v r. 1645. Nová budova konventu byla postavena za převora Matouše Pertschera v polovině 18. století. Tomuto převorovi se v r. 1752 podařilo získat pro sebe a své nástupce titul opata. V r. 1783 se komunita musela přestěhovat do zrušeného kláštera cisterciaček na Starém Brně. V 19. století zde žila a působila řada významných osobností, jakým byl dlouholetý opat Cyril Napp, zakladatel genetiky Jan Řehoř Mendel, Pavel Křížkovský, atd.. Několik členů kláštera bylo perzekvováno v době nacistické okupace. Klášter byl pak zrušen během komunistické totality v r. 1950. K obnovení řádového života došlo v r. 1990.

Archiv kláštera obsahuje 372 listin a 1038 kartonů aktového materiálu z období let 1233-1950, které jsou důležité pro poznání jak chodu kláštera, jeho kulturního významu, tak jeho ekonomiky. Pozoruhodné jsou zejména osobní pozůstalosti mnichů kláštera z 19. století.

Moravský zemský archiv v Brně je nejstarší existující archivní institucí v České republice. Byl založen roku 1839 z iniciativy moravských stavů za účelem podrobného výzkumu moravských dějepisných pramenů. V roce 1855 získal archiv novou organizaci a náplň a měl se stát nezávislou institucí, kde by se nejen pěstovala historická věda, ale současně by plnil i důležité archivní poslání. Měly se v něm shromažďovat a zpřístupňovat veškeré moravské stavovské písemnosti vzniklé před rokem 1800, ale postupně i další soubory dokumentů jiných institucí – státních úřadů, měst, šlechticů a klášterů. Jako zemská instituce působil v podstatě až do roku 1949. V současné době je Moravský zemský archiv důležitou pramennou základnou pro poznávání dějin historické země Moravy, respektive jejích jižních oblastí (fondy k severní části Moravy jsou z velké části uloženy v Zemském archivu v Opavě). Uchovává archiválie moravských zemských stavů a samosprávy od roku 1310, jejichž součástí je i historicky významný soubor moravských zemských desek. Dále se zde uchovávají archiválie moravských, případně moravskoslezských zemských a po roce 1949 krajských orgánů politické, finanční a soudní správy, církevní fondy včetně archivů klášterů zrušených za josefinských reforem na konci 18. století. Mezi lety 1956 a 1960 se součástí Moravského zemského archivu (tehdy zvaného Státní archiv v Brně) staly archiválie zaniklých zemědělsko-lesnických archivů. Šlo o někdejší jihomoravské oblastní pobočky Státního archivu zemědělského, které po roce 1945 převzaly větší část zestátněných archiválií jihomoravských velkostatků a šlechtických rodin, které se tak dostaly rovněž do Moravského zemského archivu. Archiválie, které byly převzaty do péče v nejnovější době, pak představují fondy jednotlivých firem a podniků.

Archivní fondy jsou podle jednotlivých typů původců rozděleny na několik fondových skupin: A – stavovské samosprávné úřady a instituce; B – státní politická správa na úrovni země a krajů; C – soudní správa na úrovni země a krajů; D – finanční správa, katastry a mapy; E – církevní instituce; F – velkostatky, státní statky a lesní závody; G – sbírky, rodinné archivy a osobní pozůstalosti, politické strany a společenské organizace; H, K a L – archivy podniků, firem a výrobních družstev.