Foltýn, D. a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 513-522

Průvodce po Státní archivu v Brně. Brno 1954, s. 364-365

Teige, J.: Zpráva o pramenech dějin kláštera hradišťského u Olomouce, Věstník Královské české společnosti nauk, Třída filosoficko-filologická 12, 1893.

Původně benediktinský klášter Hradisko u Olomouce byl založen v r. 1078. Zakladatelé, kterými byli olomoucký kníže Ota I. Sličný a jeho manželka Eufemie, jej zabezpečili velkým majetkovým základem. Klášter se záhy stal významným kulturním centrem, kde působilo samostatné skriptorium. V r. 1151 byli benediktini z kláštera vypuzeni a nahrazeni tehdy velmi moderním řádem premonstrátů. Vážné potíže měl klášter v 15. století, kdy byl nejprve obsazen husity, později pak obléhán a poškozen, protože se stal opěrným bodem českého krále Jiřího z Poděbrad. V 16. století byl klášter poznamenán špatným hospodařením některých opatů, nekázní řeholníků a zápasem o samostatnost s městem Olomoucí. Teprve koncem 16. století lze pozorovat známky obnovy. Velký rozkvět opatství zažilo v 17. a 18. století. Rozsáhlá přestavba kláštera do dnešní barokní podoby jen odrážela mocenské a kulturní ambice tehdejších opatů. Přestože se klášter Hradisko stal v druhé polovině 18. století oporou osvícenských reforem, byl v r. 1784 zrušen.

Archiv kláštera obsahuje celkem 196 listin a 66 kartonů spisového materiálu. Velké množství listin pochází ze 13. století. Zajímavé jsou i dokumenty k dějinám kláštera v 15. století. Pro řádové dějiny jsou důležité konstituce, řádové předpisy, akta generálních kapitul, spisy týkající se jiných premonstrátských klášterů, atd.. Nynější uspořádání archivu vytvořil po zrušení kláštera J. P. Cerroni, který jej roztřídil podle svého obvyklého schématu.

Moravský zemský archiv v Brně je nejstarší existující archivní institucí v České republice. Byl založen roku 1839 z iniciativy moravských stavů za účelem podrobného výzkumu moravských dějepisných pramenů. V roce 1855 získal archiv novou organizaci a náplň a měl se stát nezávislou institucí, kde by se nejen pěstovala historická věda, ale současně by plnil i důležité archivní poslání. Měly se v něm shromažďovat a zpřístupňovat veškeré moravské stavovské písemnosti vzniklé před rokem 1800, ale postupně i další soubory dokumentů jiných institucí – státních úřadů, měst, šlechticů a klášterů. Jako zemská instituce působil v podstatě až do roku 1949. V současné době je Moravský zemský archiv důležitou pramennou základnou pro poznávání dějin historické země Moravy, respektive jejích jižních oblastí (fondy k severní části Moravy jsou z velké části uloženy v Zemském archivu v Opavě). Uchovává archiválie moravských zemských stavů a samosprávy od roku 1310, jejichž součástí je i historicky významný soubor moravských zemských desek. Dále se zde uchovávají archiválie moravských, případně moravskoslezských zemských a po roce 1949 krajských orgánů politické, finanční a soudní správy, církevní fondy včetně archivů klášterů zrušených za josefinských reforem na konci 18. století. Mezi lety 1956 a 1960 se součástí Moravského zemského archivu (tehdy zvaného Státní archiv v Brně) staly archiválie zaniklých zemědělsko-lesnických archivů. Šlo o někdejší jihomoravské oblastní pobočky Státního archivu zemědělského, které po roce 1945 převzaly větší část zestátněných archiválií jihomoravských velkostatků a šlechtických rodin, které se tak dostaly rovněž do Moravského zemského archivu. Archiválie, které byly převzaty do péče v nejnovější době, pak představují fondy jednotlivých firem a podniků.

Archivní fondy jsou podle jednotlivých typů původců rozděleny na několik fondových skupin: A – stavovské samosprávné úřady a instituce; B – státní politická správa na úrovni země a krajů; C – soudní správa na úrovni země a krajů; D – finanční správa, katastry a mapy; E – církevní instituce; F – velkostatky, státní statky a lesní závody; G – sbírky, rodinné archivy a osobní pozůstalosti, politické strany a společenské organizace; H, K a L – archivy podniků, firem a výrobních družstev.