Manželé Jiljí de Roya a Lukrecie, dcera zemřelého norimberského měšťana Jiřího Eissvogela, činí v přítomnosti apelačního rady dr. Martina Widerina z Ottersbachu a sedmi dalších jmenovaných úředníků Českého království poslední pořízení s odvoláním na smlouvu uzavřenou mezi nimi Matesem Ebnerem a Janem Thamem (Thainem) měšťany a členy větší rady v Norimberku a svatební smlouvu z 14. března 1555; výhradním dědicem zemřelého bude druhý partner, a po jeho smrti (neuzavře-li druhý sňatek) jejich schovanka Marie, dcera po Martinu Eiserovi a jeho ženě Marii, dceři Jiřího Eissvogla (200 kop míšeňských a klenoty a ošacení), advokát v Praze Zikmund Mayer nebo jeho syn Zikmund (stříbrné náčiní). Vše ostatní připadne dětem jejich bratra a sestry Gabriela a Marie Eissvoglových, Zuzaně, dceři po bratru Hanuši de Roy a schovance Marii. Lukrecie má po Jiljího smrti nerušeně bydlet v jeho domě na Pražském hradě, na nějž má Jiljí kupní listinu dómské kapituly a císařské potvrzení (za to, že přinesla manželovi věnem 200 zlatých a jmenované klenoty a vybavení v ceně 400 zlatých). Jiljí žádá císaře, aby za služby prokázané rakouskému domu a arciknížeti Ferdinandovi v úřadě komorního dveřníka a furýra chránil jeho manželku i dědice. 

Language: německy