Nejstarší zmínka o Horšovském Týně je zachována ve formulářové sbírce biskupa Tobiáše z Bechyně (1278–1296). Díky své výhodné poloze na obchodní tepně se město brzy stalo hospodářským a kulturním střediskem okolí. Od počátku své existence byl Horšovský Týn v rukou pražských biskupů a arcibiskupů, kteří usilovali o kolonizaci západočeského pomezí. Posledním z arcibiskupů, kterému město patřilo, byl Konrád z Vechty (1413–1421). Od husitských válek se pak v držení Horšovského Týna vystřídalo několik šlechtických rodů. Nejvýznamnějšími byli Lobkovicové a po nich Trauttmansdorffové, kteří byli posledními držiteli města. Od 17. století převažovalo v Horšovském Týně německy mluvící obyvatelstvo.

V 17. století stáli v čele městské správy rychtář jako náměstek vrchnosti ve městě a tři přidaní (vedlejší) rychtáři, rada města, obecní starší a cechmistři. Městská rada bývala dvanáctičlenná a měla hájit práva a zájmy města. Předsedal jí primas, který řídil městské hospodářství. Řídil rovněž schůze rady a ve vážnějších záležitostech svolávala rada městskou obec, z jejíchž řad byli voleni většinou čtyři obecní starší - reprezentanti obce, kteří pomáhali radě při složitějším rozhodování. Časté střídání rady se časem ukázalo jako nevyhovující, a proto byly intervaly jejího jmenování prodlužovány, až bylo obnovování zastaveno úplně. Roku 1738 byla městská rada obnovena naposledy. Stávající členové se stali doživotními funkcionáři a noví členové byli doplňováni vrchností, až když se některé místo uvolnilo. V důsledku josefínských reforem na konci 18. století byly také do veřejné správy vneseny nové poměry. Ač byly vytvořeny regulované magistráty, obsazování úředních míst, správa obecního jmění a vedení obecních účtů zůstalo pod vrchnostenským dozorem. Regulovaný magistrát byl zřízen v září 1792 dvanáctičlenným obecním výborem za účasti dvou vrchnostenských komisařů. Mimoto byli vrchností jmenováni tři další reprezentanti, kteří měli vykonávat povinnosti obecních starších, především v hospodářských záležitostech města.

Horšovský Týn patřil mezi města s vlastní soudní pravomocí. Sídlil zde místní soud, který vykonával úplnou civilní pravomoc spornou i nespornou. Tento systém fungoval až do roku 1848, kdy byl zrušen poddanský vztah k vrchnosti.

Nejstarší listinu dochovanou v archivním fondu Archiv města Horšovský Týn představuje privilegium Karla IV. z 18. února 1375, ve kterém na žádost pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi povoluje Horšovskotýnským vybírat clo a užívat výtěžku z něj k vydláždění města a všeobecnému prospěchu (L1).

Obsáhlé privilegium arcibiskupa Zbyňka z Hasenburka z 2. října 1406 potvrzuje obyvatelům dosavadní svobodné držení domů i pozemků a dává Horšovskému Týnu právo města Stříbra, přičemž nejvyšší odvolací instancí je arcibiskupský podkomoří. Rovněž poddaní horšovskotýnského panství získali právo volně nakládat se svým majetkem a svobodně jej odkazovat (L3). Zachovaly se i dva pozdější české překlady Zbyňkova privilegia, pořízené pro potřeby městských úředníků (L4, L5). Privilegium krále Zikmunda je známé pouze z Ladislavovy konfirmace z 19. března 1454, v níž jsou potvrzena i privilegia Karla IV. a arcibiskupa Zbyňka (L6).

O poměrech panujících v Horšovském Týně a v okolních vesnicích náležejících k panství Volfa Dobrohosta z Ronšperka svědčí rozhodčí výrok hejtmanského soudu v Plzni z 25. června 1525, v němž sedm pánů a zástupců plzeňské a domažlické městské rady urovnává spor mezi Volfem Dobrohostem z Ronšperka a horšovskotýnskými měšťany a obyvateli okolních vesnic.

Významná privilegia udělil městu na žádost Jana ml. Popela z Lobkovic Ferdinand I. ve třech po sobě jdoucích letech, a to právo nabývat majetek a vkládat do desk zemských až do výše 1000 kop českých (9. ledna 1544, L15), přidal třetí jarmark (21. srpna 1545, L16) a potvrdil předchozí privilegia, přidal právo hájení cla v půli míle okolo města a rozšířil městský znak o černého lobkovického orla (9. května 1546, L18). Rok před svou smrtí dosáhl Jan ml. Popel z Lobkovic ještě udělení práva na koňský trh (L22). Jeho syn Kryštof ml. Popel z Lobkovic vydal 1. července 1584 Horšovskotýnským nový městský řád o 13 článcích, podle něhož mělo dojít k pokatoličtění města (L23). Právo várečné získalo město od Viléma z Lobkovic (L25), který se, ač z katolického rodu, přikláněl k luteránství a za svůj postoj v době českého stavovského povstání byl odsouzen k trestu smrti (později změněn v doživotní žalář) a konfiskaci majetku. V téže listině Vilém z Lobkovic potvrzuje, že dvůr Lazce náleží k majetku města. Za Viléma z Lobkovic si město nechalo v roce 1597 vidimovat svá dosavadní privilegia v Plzni (L27). V Plzni byl rovněž vidimován (L33) městský řád vydaný Maxmiliánem Trauttmansdorffem 1. května 1622 (L29) a potvrzený Ferdinandem III. dne 6. května 1622 (L30). Poslední dochované trauttmansdorffské privilegium vydal Adam Matyáš Trauttmansdorff 24. dubna 1653 a stvrzuje v něm, že Horšovskotýnští vykoupili svůj povinný roční plat, a ruší omezení o výstavu piva (L34). Poslední dochované privilegium je konfirmace předchozích privilegií města Františkem II. z 20. listopadu 1795 (L35).

Mezi městskými listinami se nachází rovněž znakové privilegium pro dva horšovskotýnské měšťany (L21).

Ačkoli se z diplomatického hlediska nejedná o listiny, jsou digitalizovány a ve skupině listin byly v archivní pomůcce ponechány neověřené opisy listin (L 4, L5, L9 a L28), neboť byly ve všech dosavadních zpracováních archivního fondu uváděny společně.

Pergamenové listiny bývaly spolu s městskou registraturou uloženy na radnici. Podle zprávy G. Schmidta publikované v roce 1913 v Mitteilungen des k. k. Archivrates I./1. byly horšovskotýnské městské dokumenty uchovávány sice pečlivě, avšak ne zcela bezpečně v dřevěné skříni v zadní části městské kanceláře. Už tehdy však nebyla registratura kompletní, protože o značné množství starších spisů, především účtů, město přišlo v roce 1801 při rozsáhlém požáru, kterým byla postižena také radnice. Miloslav Volf v publikaci Popis městských archivů v Čechách uvádí, že v roce 1936 našel tehdejší archivář dr. Klepl velké množství neuspořádaných knih a spisů v zasedací síni, dále v sedmi bednách ve sklepě a jiné v podkroví, kde se nacházela také pokladna s městskými privilegii. V roce 1946 se však kromě truhly s privilegii nalezl již jen zlomek obecní registratury. Listinný materiál byl za války zakopán ve sklepě pod radnicí a v roce 1945 vynesen a uložen v úřadovně místního národního výboru (na radnici). Místní národní výbor se záhy rozhodl zřídit z dochovaného materiálu archiv, jehož správcem se stal F. V. Frič. V roce 1954 byly listiny předány do nově zřízeného Okresního archivu v Horšovském Týně, kde byly zinventarizovány v roce 1957 Janem Kvíderou. Na listinách se objevují známky předběžného zpracování horšovskotýnským starostou Josefem Eckhardtem v 80. letech 19. století. Ještě před výzkumem G. Schmidta, který zpracoval pergamenové listiny v roce 1914, byly evidovány pro musejní diplomatář. Současné inventarizace se archivnímu fondu Archiv města Horšovský Týn včetně listin dostalo v roce 2004 ve Státním okresním archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně archivářkou Marií Bretlovou.