Janovice nad Úhlavou byly před vznikem samosprávy poddanským městečkem. První zmínka o tomto místě pochází z roku 1290, z doby, kdy byly sídlem statku Janovských z Janovic. Za Heřmana Janovského († 1536) byly listinou z roku 1511 Janovice propuštěny Janovickým z manství a městečku byly uděleny trhy – 1 týdenní a 2 výroční (zmíněna v L 1). Od roku 1539 drželi Janovice synové Heřmanovi Vilém, Jiřík a Jindřich, každý z jedné třetiny. Poté byl první díl po Vilémovi v držení vladyky z Jemničky, než přišel opět zpátky Janovickým, druhý díl měli Jiříkovi synové a třetí Jindřich, který nakonec všechny tři díly spojil. Jeho synové, Jan mladší a Jindřich, sjednali městečku majestát Rudolfa II. na potvrzení svobod z 12. 1. 1599 (inzerován v L 1). Roku 1674 skončilo držení Janovic rodem Janovských z Janovic a statek koupil Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka jako nadaci k zamýšlenému biskupství klatovskému. K realizaci tohoto projektu však nedošlo a Janovice byly prodány Vilému Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat. Ten je připojil roku 1683 k panství Dešenice, později byly prodány k panství Bystřickému. V roce 1774 potvrdila Marie Terezie Janovicím městská privilegia (L 1), roku 1828 potvrdil městská privilegia František I. (L 2).