Příjemcem většiny listin, uchovávaných ve fondu Archiv města Karlovy Vary, bylo město Karlovy Vary. Založeno bylo v padesátých letech 14. století Karlem IV., písemně je doloženo až 14. srpna 1370, kdy obdrželo městská práva města Lokte, jejichž mateřským právem bylo chebské městské právo spadající do norimberské právní oblasti. V roce 1434 byly Karlovy Vary i s celým Loketským krajem zastaveny rodu Šliků, s nímž pak vedly četné spory v důsledku snahy Šliků přeměnit Karlovy Vary v poddanské město. Roku 1547 byly Šlikům zkonfiskovány za účast ve šmalkaldské válce a přešly opět do držení krále.

Město spravovali čtyři purkmistři, střídající se ve funkci po čtvrt roce, dále dvanáctičlenná městská rada a dvanáctičlenný sbor starších, kteří však byli v 18. století z městské správy vytlačeni. K obnově městské rady docházelo každoročně druhou neděli postní. Rychtář byl výkonným úředníkem města s policejní a soudní pravomocí. V roce 1788 proběhla regulace magistrátu. Od té doby město řídil jeden volený a nezkoušený purkmistr, jeden zkoušený radní a tři nezkoušení radní. Volební období bylo čtyřleté. V roce 1827 byl dosazen zkoušený purkmistr, který úřad purkmistra vykonával jako své jediné zaměstnání. Funkci měl vykonávat doživotně. Ke sjednocení městské správy došlo vydáním tzv. Stadionova obecního zřízení dne 20. března 1849, které se vztahovalo i na Karlovy Vary.

Městské listiny byly uchovávány na radnici. Když 9. května 1582 větší část města pobořila povodeň, byly z bezpečnostních důvodů roku 1589 převezeny na chebský hrad. Toto opatření je zachránilo před požárem dne 13. srpna 1604, při němž prakticky celé město shořelo. Poté byl 4. dubna 1607 pořízen jejich soupis. V Chebu bylo tehdy uloženo 22 karlovarských listin, z nichž poslední tam byla přivezena až v roce 1609.

V roce 1612 byly listiny do Karlových Varů vráceny. Roku 1620 byly uloženy na loketském hradě, aby byly uchráněny před císařskými vojáky. Přitom byl opět pořízen jejich soupis. Po dobytí Lokte muselo město své listiny vykoupit. Poté byly uloženy na karlovarské radnici, která ovšem 23. května 1759 radnice při požáru města shořela, avšak městský archiv se podařilo zachránit.

Listiny byly poprvé uspořádány na počátku 19. století, kdy byl utříděny Augustem Leopoldem Stöhrem, karlovarským kaplanem a později děkanem. Stöhr listiny roztřídil do věcných skupin, které označil jako fascikly A – U. Do soupisu zařadil kromě listin i některé významné spisy.

Městskou registraturu převzal v roce 1853 Wenzl Filaus. Listiny a důležitá akta uložil do truhly a vyhotovil repertář privilegií a důležitých spisů.

V roce 2004 byly listiny zinventarizovány. S ohledem na to, že třídění na fascikly nebylo původní, ale vzniklo až při archivním pořádání na počátku 19. století, byl Stöhrův věcný systém zrušen a listiny byly seřazeny chronologicky. Inventář obsahuje 144 inventárních čísel. Všechny listiny jsou psány německy, pouze jediná (L 42) česky. Psací látkou je většinou pergamen, z menší části papír. Listiny byly zpečetěny, avšak část pečetí se nedochovala.

Nejstarší městské listiny se nedochovaly v originálech, nýbrž pouze v opisech v pozdějších konfirmacích. Jejich existence je též doložena ve výše zmíněných soupisech listin, uložených v Chebu a v Lokti. Velký význam měla listina vydaná 19. března 1500 v Chebu, v níž je opsána listina Vladislava Jagellonského z 13. července 1476, kterou se konfirmují všechna dosavadní blíže neurčená privilegia. Další vidimáty karlovarských listin byly vyhotoveny v Kadani, Lokti, Ostrově a Horním Slavkově. Nejčastěji tuto službu Karlovým Varům poskytovala Kadaň. Konfirmace privilegií byly vyvolány porušováním těchto privilegií ze strany Šliků, čímž listiny dokládají vývoj vztahů města a Šliků.

V roce 1612 císař Matyáš konfirmoval všechna dosavadní privilegia. Město si tuto konfirmaci dalo v únoru 1626 vidimovat v Horním Slavkově, aby si zachovalo svá privilegia, která však po porážce na Bílé hoře ztratila platnost (L 110). Teprve po konverzi ke katolické víře v roce 1628 byl městu vrácen majetek a byla potvrzena privilegia (L 112, L 113 a L 118).

Listiny a mandáty císařů Ferdinanda II. a Ferdinanda III., jimiž se zakazuje pobyt vojska ve městě, tzv. Salva quardia (L 111, L 122), svědčí o snaze o zachování lázeňského charakteru města i za třicetileté války a opakování tohoto zákazu současně dokazuje jeho neúčinnost.

Cenné jsou konfirmace privilegií Marií Terezií a Josefem II. (L 133, L 140) ze 6. dubna 1747 a 10. ledna 1783. Obě mají knižní podobu čítající desítky stran pergamenových listů. Pro badatele mají velký význam, neboť v nich jsou doslovně opsány starší listiny, jejichž originály jsou nezvěstné. Kromě jiných zde Marie Terezie a Josef II. konfirmovali i udělení městských práv v roce 1370 a rovněž druhou nejstarší karlovarskou listinu od Václava IV. z roku 1401, jejichž obsah zůstal takto zachován. Pro Karlovy Vary měla též velký význam listina císaře Josefa I. z 13. prosince 1707, v níž jsou Karlovy Vary výslovně nazývány královským městem. Tím byla definitivně vyřešena dosud sporná otázka, zda je toto město městem královským nebo komorním, což městu způsobilo mnoho problémů v době, kdy mu vládli Šlikové.

Pro městské soudnictví má význam listina Maxmiliána II. vidimovaná v Ostrově 26. července 1576. (L 56). Panovník zde určuje, že přestupky řeší nižší soud v Karlových Varech, zločiny vyšší soud v Karlových Varech a odvolání je možné k soudu v Lokti.

Další dvě listiny určují trhy v Karlových Varech (L 141, L 144). Právo na výroční trh v měsíci červnu udělené Ferdinandem I. (V.) z roku 1842 je současně nejmladším privilegiem Karlových Varů, které tento soubor obsahuje.

Pro studium majetku města mají význam listiny, v nichž se dokládá vlastnictví poddanských vesnic. Podle koupí nebo naopak prodeje vesnic lze usuzovat na prosperitu nebo úpadek města v daném období. Několik z těchto listin se týká darování vsi Rybáře městu Karlovy Vary (L 12, L 22, L 24, L 33, L 49, L 129). Nejdůležitější je listina z roku 1511, v níž synové Jiljího ze Štampachu dávají Karlovým Varům dle závěti svého otce ves Rybáře s podmínkou, že za jejich rod bude v karlovarském chrámu sv. Maří Magdaleny sloužena mše, což je první písemný doklad o Rybářích.

Z listin týkajících se ostatních vesnic, jsou zvláště zajímavé listiny vztahující se k Dalovicím, neboť dokládají hospodářský vzestup Karlových Varů na počátku 17. století a jejich úpadek v následujících letech. V roce 1614, pouhých deset let po zhoubném požáru, si město mohlo dovolit koupi Dalovic i se Všeborovicemi a Vysokou, avšak v důsledku úpadku za třicetileté války bylo nuceno je se ztrátou prodat jistému zbohatlému žoldnéři.

Několik listin má vztah k dalším nemovitostem města i jednotlivých měšťanů. Jedná se hlavně o lesní revíry, louky, ale také o právo rybolovu. Největší význam mají listiny zachycující koupi lesních revírů Soss, Ploben a Buková hora. Poddanských poměrů se dotýkají privilegia, udílející v 16. století obyvatelům vesnic právo svobodného odkazu.

Majetkových poměrů se dotýkají také listiny pojednávající o městských dluzích. Listina L 132 se týká problému specifického pro Karlovy Vary, totiž vývozu minerální vody. Město se vývozu vody bránilo z obavy před poklesem návštěvnosti, povolovalo však výjimky.

Rovněž je zajímavá listina z 5. srpna 1499, vidimovaná městskou radou v Kadani 11. prosince 1570 (L 52), v níž se potvrzuje pozemkový majetek města a zároveň zakazuje trvalé usazování Židů ve městě. Tento zákaz trval prakticky až do poloviny 19. století.

Zmínku též zasluhují dvě listiny z roku 1729, obsahující fundaci beneficia druhého karlovarského kaplana (L 130, L 131).