Osada Kdyně vznikla při obchodní stezce směřující do Bavor patrně již ve 13. století. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1369 a již tehdy nad vsí stával farní kostel sv. Mikuláše. Historie Kdyně je spjata s blízkým hradem Rýzmberk, k němuž náležela a později s ním přešla k majetku koutsko-trhanovského panství. Roku 1508 je již Kdyně uváděna jako městečko. Po požáru ke konci 16. století zde zůstal stát pouze kostel, fara a panský dvůr, a proto byla na příhodnějším místě jihozápadněji od původního místa založena Nová Kdyně, s níž později Stará Kdyně splynula v jeden celek. Roku 1840 byla Kdyně, tehdy již se silně rozvinutým průmyslem, povýšena na město (městem se však neoficiálně nazývala již předtím, což vedlo ke stížnostem ze strany koutské vrchnosti).

Kdyňský městský archiv byl uchováván na radnici, kde ho roku 1781 poničil požár, který zasáhl polovinu náměstí. Po postavení nové radnice městskou registraturu umístili opět na radnici, konkrétně na půdu společně s registraturou berního úřadu a záložny. Roku 1942 ji zemský archivář Zdeněk Kristen rozdělil na příslušná oddělení a provedl skartaci. Na půdě kdyňské radnice zůstala registratura až do roku 1954, kdy byla snesena do přízemí radnice. Městská privilegia byla, neznámo kdy, od ostatních dokumentů oddělena a nacházela se v pokladně radnice. Roku 1964 došlo k předání městské registratury do okresního archivu, kde ji roku 1967 zinventarizoval archivář Matěj Šlajs, který listiny seřadil chronologicky.

Archivní fond Archiv města Kdyně obsahuje šest listin, jejichž příjemcem je Kdyně. Nejstarší dochovaná listina (L1) pochází z 30. listopadu 1637 a jejím vydavatelem je Ferdinand III., který městečku potvrzuje výsady dané dřívější vrchností. Proto listina obsahuje opis listiny z roku 1624, v níž Jan Filip Kratz ze Scharfensteinu udělil městečku výsady a svobody. Kdyňské zprošťuje nevolnictví a nemají být již nikdy nikomu poddáni. Stanovuje jejich povinnosti (6 dní práce o žních, 6 dní orání a jízdy, v případě stavby na panství povinnost poskytnout povozy, daně odváděné v obilí a penězích), ale zároveň vyjmenovává jejich svobody a výsady. K potvrzení těchto privilegií přistoupil roku 1671 i Jan August hrabě ze Solmsu (L2), roku 1710 Jiří Jindřich svobodný pán ze Stadionu (L3) a roku 1784 císař Josef II. (L4). Další listina vydaná Josefem II., tentokráte 16. července 1787 (L5), povoluje ve Kdyni pořádání týdenních trhů s dobytkem a obilím a několik jarmarků. Posledního potvrzení privilegií se Kdyňským dostalo od císaře Františka II. v listině z 29. května 1795 (L6).

Všechny uvedené listiny jsou psány německy, psací látkou je pergamen a ke všem jsou přivěšeny pečetě.