Klenčí pod Čerchovem je městys ležící v Českém lese v blízkosti hranic České republiky a Spolkové republiky Německo. První známá písemná zmínka o obci z roku 1325 připomíná Klenčí jako jednu z jedenácti chodských vsí, jejíž obyvatelé konali strážní službu při obou domažlických stezkách. Svobodná ves patřila k domažlickému hradu a její svobody čeští králové pravidelně potvrzovali. S domažlickým hradem však bylo Klenčí v roce 1621 zastaveno a pak roku 1630 dědičně prodáno Volfu Vilémovi z Lamingenu, který je připojil k panství Újezd Svatého Kříže. Jeho potomci Klenčí v roce 1676 připojili k panství Kout – Trhanov a požádali o povýšení této chodské vsi na město. Toho dosáhli v roce 1680, kdy se Klenčí pod Čerchovem stalo poddanským městečkem (L2), jehož samostatnost a svoboda závisela na míře vrchností udělených privilegií a samosprávy. S koncem 17. století docházelo v Klenčí, stejně jako v jiných poddanských městech, k intenzívnějšímu dohledu vrchnosti, rušení starších privilegií a zásahům do běžné samosprávy zejména v souvislosti se vzbouřením Chodů (L3). Vrchnost zavedla městské knihy, jejichž vedením byl pověřen vrchností dosazený úředník. V čele městské rady, která sestávala pravděpodobně ze čtyř měšťanů, obecních starších, stál primas, jenž měl na starosti hospodaření města. Ačkoli se na konci 18. století struktura veřejné správy proměnila uskutečněním josefínských reforem, v poddanských městech se příliš nezměnilo a obsazování úředních míst, správa obecního jmění a vedení městských účtů zůstalo i nadále pod vrchnostenským dozorem. Měšťany nově zvoleného rychtáře do úřadu schvalovala a potvrzovala vrchnost a gubernium. V kompetenci rychtářského úřadu byly politické, policejní a kontribuční záležitosti, vedení městských knih, správa úředního archivu a výkon nařízení vyšších správních orgánů. Nově se obec konstituovala na základě tzv. Stadionova prozatímního obecní zřízení z 17. března 1849.

Nejstarší klenečskou listinou dochovanou v archivním fondu Archiv města Klenčí pod Čerchovem je listina Leopolda I., jíž povoluje konání trhů (L1). Povýšení Klenčí na městečko, udělení znaku a práva užívat pečeti obsahuje privilegium z roku 1680 (L2). Poměry panující v Klenčí před a po chodské rebelii dosvědčuje listina v podobě pergamenového sešitu vydaná pro městečko Klenčí Volfem Maximiliánem z Lamingenu 25. ledna 1690, ve které vymezuje práva a povinnosti klenečských poddaných, s renovací z 25. července 1696, ve které svým poddaným připomíná, že kvůli rebelii ztratili svá práva, ale na jejich prosby jim je s výminkami opět obnovuje (L3). Zbylé listiny (L4–L6) tvoří konfirmace předchozích privilegií Jiřím Jindřichem Stadionem, Josefem II. a Františkem II. z 15. června 1701, 2. února 1786 a 30. prosince 1797.

Pergamenové listiny byly původně uloženy na bývalé klenečské radnici. Později byly přemístěny do Baarova muzea nacházejícího se nedaleko radnice v Klenčí pod Čerchovem. To je zachránilo, protože stará registratura byla nenávratně zničena při bombardování 26. dubna 1945, kdy stará klenečská radnice vyhořela do základů. Listiny byly před převzetím do okresního archivu „vyloženy v zasklených skříních“ v Baarově domě, později Baarově muzeu, jak si v poslední vůli vymínil klenečský rodák a spisovatel Jindřich Šimon Baar.

Podle směrnic vydaných pro delimitaci archivního a muzejního materiálu do správy okresního archivu měly být listiny dosud uchovávané v Klenčí v Baarově muzeu uloženy do Okresního archivu Domažlice. Na společné schůzi dne 27. května 1959 v Klenčí pod Čerchovem učinili muzejní a archivní pracovníci se souhlasem vedení Státního archivu v Plzni dohodu o deponování uvedených listin v trezoru Baarova muzea v Klenčí pod Čerchovem jako součásti archivních fondů Okresního archivu Domažlice. V roce 1966 byla vyhlášena celostátní akce o městských znacích, proto byly listiny odvezeny na podkladě reverzu z 28. února 1967 do okresního archivu, kde byly zařazeny do Jednotného archivního fondu. Pro účely celostátní akce o městských znacích byla listina L2 mikrofilmována ve Státním oblastním archivu v Plzni. Zpráva z 6. dubna 1967 konstatuje, že listiny byly po převezení z Baarova muzea do okresního archivu značně zavlhlé a musely být vysušeny, což svědčilo o předchozím nevhodném uložení. Proto měly být nadále uloženy v Okresním archivu Domažlice. Dne 23. listopadu 1972 archiv oznámil Místnímu národnímu výboru v Klenčí pod Čerchovem, že přebírá listiny do trvalé úschovy. Archivní fond Archiv města Klenčí pod Čerchovem včetně listin byl ve Státním okresním archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně zinventarizován v roce 2004 archivářkou Radkou Kinkorovou.