První písemná zmínka o Kolinci pochází z r. 1290, kdy je jmenován Svojše ze Städlinu. Toto německé jméno označovalo původní osadu, v této době už nejspíše městečko německých kolonistů, kteří se usadili na rýžovištích zlata kolem říčky Ostružná. O raném osídlení této lokality svědčí nejenom zbytky rýžovnických sejpů, ale i původně románský kostel sv. Jakuba. Městečko na přelomu 13. a 14. stol. patřilo nejspíše pánům z Kolince, ovšem brzy je v držení vystřídala některá z českých královen a Kolinec (Städlin) se stal věnným městečkem, jak se tradičně usuzuje z nejstaršího dochovaného pečetidla ze 14. stol. (inv. č. 109), respektive z jeho opisu „S. COLONIE MINORIS REGINE“. Později byl Kolinec v držbě pánů z Velhartic a patřil k velhartickému panství. R. 1371 se Jan z Velhartic, syn známého Buška z Velhartic, ujímá dědictví po svých dvou zemřelých bratrech a mezi toto dědictví patřil i Kolinec. Od r. 1390 resp. od r. 1395 patřil Kolinec pánům z Hradce, a to až do roku 1453. V období po roce 1453 až 1506 byli Velhartice i Kolinec v držbě Děpolta z Rýzmberka a jeho dvou synů Viléma a Půty. V l. 1506–1507 propustil král Vladislav Jagellonský Kolinec z manství a postoupil jej jako samostatné panství Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu. Od jeho syna Adama získal Kolinec r. 1549 jeden z věřitelů zadluženého rožmitálského panství Václav Vintíř z Vlčkovic, jehož rodu patřil Kolinec do roku 1610. V letech 1610–1623 byl Kolinec ve vlastnictví Perglarů z Janovic jako součást panství Tedražice. Po konfiskaci majetku Václavu Perglarovi se panství Kolinec opět osamostatnilo, vlastnil jej Martin Hoef-Huerta, od. r. 1624 dcera Magdaleny Perglarové Eleonora a její manžel Jindřich Koc z Dobrše, 1650–1656 jejich syn Jaroslav Jáchym Koc z Dobrše, 1656–1678 vdova po Jaroslavovi Kateřina Eleonora z Klenové nejdříve se svým druhým manželem Kryštofem Rudolfem Karlem ze Svárova a od r. 1663 s třetím manželem Maxmiliánem Rudolfem z Gutštejna. Od hraběte z Gutštejna koupil Kolinec Karel Fruwein z Podolí, po jeho smrti r. 1695 koupil Kolinec Quido Terzi de Sissa, který k panství připojil Vlčkovice. R. 1795 získal panství kolinecké baron Kryštof Villani z Kudratic a po něm následovalo v rychlém sledu množství majitelů: 1799–1802 Arnošt z Manasser, 1803 baron Maria Johann von Apfalthern, 1803–1805 Arnošt Malovec, 1806 spoluvlastníci Nádherný, Kořínek a Novák, 1806–1809 Jan Schmiedt, 1809–1815 Alois Tesař. 1815–1835 hr. Karel z Pöttingu, od něhož statek koupil hrabě Ludvík Taaffe. Jeho syn Jindřich byl posledním šlechtickým majitelem panství Kolinec.

První známé privilegium obdrželi kolinečtí až r. 1513 od Vladislava Jagellonského (zmíněno v L 1). Na žádost Zeňka Lva z Rožmitálu udělil král Vladislav Kolinci právo výročního trhu na svátek sv. Jakuba a týdenního trhu každou středu. Jindřich z Vlčkovic nechal městečku potvrdit Vladislavem Jagellonským založený svatojakubský jarmark a středeční trhy (jarmark byl pouze přeložen na svátek sv. Vavřince) a vymohl na císaři Rudolfovi II. i udělení druhého výročního trhu na úterý po Všech svatých a druhého týdenního trhu v sobotu z důvodů „zlepšení živnosti a obživení týchž poddaných jeho a dostatečnější opravy cest vůkol téhož městečka.“ Listina byla vydána 18. 6. 1601 (inzert listiny v L 1–L 3).

V době třicetileté války trpělo městečko průtahy vojsk, při nichž přišlo k úhoně i zmíněné Rudolfovo privilegium, jemuž vojáci zničili pečeť, jak je doslova uvedeno v listině Leopolda I. z r. 1677, kterou na žádost hraběte Maxmiliána Rudolfa z Gutštejna potvrdil císař městečku Kolinci jeho trhová privilegia (L 1).

Další potvrzení zmíněných trhových privilegií v r. 1739 a 1747 (L 2 a L 3) vyšlo z iniciativy „purkmistra a rady městečka Kolinec“. V r. 1783 získal Kolinec další trh, tentokrát na len a přízi, na den sv. Jana Evangelisty (L 4), který byl r. 1793 přeložen na den sv. Filipa a Jakuba (L 5).