Prvním známým majitelem nalžovského panství (Ellischau) byl Jan z Paběnic, zmiňovaný r. 1380. Dědictvím a ženitbou přecházel statek Nalžovy do majetku dalších šlechtických rodů, z nichž poslední byl v l. 1576–1591 rod pánů z Vchynic. Koupí získali Nalžovy i s městem Stříbrné Hory Švihovští z Rýzmberka, kteří byli zdejší vrchnosti až do roku 1716. Zadlužené panství poté koupil r. 1718 v dražbě Jan Norbert Pötting a v majetku jeho rodu zůstal statek Nalžovy do roku 1769, kdy se stal novým majitelem František Xaver Taaffe. Taaffové vlastnili nalžovské panství do roku 1937. Posledními držiteli panství byli bratři Františku a Karel Müllerovi.

Dnešní obec Nalžovské Hory se vyvíjela (do roku 1952) ve dvou odlišných správních celcích – Nalžovech a Stříbrných Horách. Při územním plánování byly 1. 1. 1952 obě obce (Nalžovy a Stříbrné Hory) sloučeny v jednu s názvem Nalžovské Hory.

Vznik města Stříbrné Hory souvisí s důlním podnikáním. Svojše z Velhartic a Letov, pán na Nalžovech, se zajímal o dolování již v roce 1512, ale přikročil k němu až tehdy, když v okolí Jáchymova začala dolovat hrabata Šlikové. Požádal českého krále Ludvíka Jagellonského o horní svobodu, která mu byla udělena dne 10. 6. 1521 na 12 let. V tomto roce rovněž založil hornickou osadu, z níž postupně vniklo hornické městečko. Jelikož dolování prosperovalo, požádal Jan z Rožmberka, spolupodílník Svojšeho z Velhartic na zdejším dolování, krále Ferdinanda I. Habsburského o povýšení osady na městys, což se stalo 28. 2. 1530, kdy se Silberberg ob Ellischau stal Městečkem horním nad Nalžovy – Bergstadtl ob Ellischau. Současně s povýšením byl městysu udělen znak. Po rychlém rozkvětu nastal postupný úpadek těžby, která za Vchynických skončila úplně.

Po úpadku těžby obyvatelé městečka postupem doby přicházeli o svá práva. Tento proces vyvrcholil v roce 1653, kdy Ferdinand Václav Švihovský soudně vymohl rozpuštění horské rady a odevzdání dvou pečetí městečka, stříbrné a novější železné. Ze Stříbrných Hor se stalo poddanské městečko.

K většímu hospodářskému rozmachu města mělo přispět povolení 4 ročních trhů udělené císařem Františkem Josefem I. listinou ze 24. 9. 1850, která je jedinou dochovanou ve fondu.