První zmínka o Poběžovicích se nachází v konfirmačních knihách pražské arcidiecéze a vztahuje se k roku 1359. Nejstarším známým majitelem vsi s tvrzí byl Zdeněk z Poběžovic, následovali jej Dobrohost z Mělnice a Bohuslav z Horšova, za něhož byly Poběžovice povýšeny roku 1424 na městečko. K dalším držitelům Poběžovic v předbělohorské době se patří Dobrohost z Ronšperka, který městečko Poběžovice nově pojmenoval podle svého přídomku na Ronšperk, dále Albrecht z Gutštejna a rod Švamberků. Po Bílé hoře se v držení městečka vystřídalo několik méně významných příslušníků šlechtických rodů, mj. Severin Táhlo z Horštejna, Pachtové z Rájova, Wunschwitzové. Od roku 1805 patřily Poběžovice rodu Thun-Hohenstein a od roku 1864 je spravoval rod Coudenhove. Původně české město bylo po třicetileté válce postupně poněmčeno.

Archiv města Poběžovice značně utrpěl ztrátami dokumentů především z 19. a 20. století, o to bohatěji se ale zachoval velmi cenný soubor listin. Nejstarší z nich byla vydána 3. února 1424 a Zikmund v ní povyšuje Poběžovice na městečko a vysazuje v něm týdenní trh (L1). Ve třicátých letech 15. století drželi Poběžovice Bohuslav z Horšova a purkrabí královského města Domažlic Jan Švestrzun z Hradiště, kteří společně vydali městečku listinu, v níž mu postupují právo svobodného odkazu majetku a právo odúmrti, a to pro velkou chudobu obyvatelstva a velké škody, jež městečko utrpělo za husitských válek (L2). Dobrohost z Ronšperka, jenž držel poběžovické panství v letech 1459–1506, povýšil městečko na město, změnil jeho název, vybavil jej soudními právy města Horšovský Týn, které určil zároveň jako odvolací instanci. Dále upravil v městském řádu vztah města k vrchnosti a poměry ve městě a potvrdil beze změny všechny výsady dosud darované městečku a platy odevzdávané vrchnosti. Dobrohostova listina z 27. prosince 1502, v níž městu daroval četné výsady, znak a pečeť, byla podle soudobého práva výjimečnou, neboť majitel panství udělil městu znak a městský řád bez předchozího vyjádření panovníka (L3). Albrecht z Gutštejna vymohl pro město výroční trh na den sv. Mikuláše (listina Ferdinanda I. z 22. listopadu 1530, L4) a sám pak městu 8. prosince 1530 potvrdil předchozí privilegia a navíc mu daroval některé nemovitosti (L5). Všechna předchozí privilegia a nový výroční trh v pondělí po sv. Jiljí získalo městečko na žádost Jana Jiřího ze Švamberka od Rudolfa II. dne 8. dubna 1590 (L6). Nejrozsáhlejší privilegia týkající se městské správy a hospodářských výsad získaly Poběžovice od Švamberků listinou ze 14. září 1596 (L7). V závěru listiny se Jan Jiří ze Švamberka zavázal získat císařské potvrzení těchto výsad, čehož dosáhl 27. prosince 1596, kdy Rudolf II. kromě konfirmace předchozích práv ještě polepšil městský znak (L8).

Do Bílé hory získaly Poběžovice všechna svá významná hospodářská, majetková a správní privilegia. V dalších letech se panovnické výsady omezily na konfirmace listin (Marie Terezie 15. května 1747, L13; Josef II. 1. července 1784, L 15; František II. 25. února 1797, L16) a vysazování trhů (L11, L12, L14). Ferdinand III. přidal Poběžovicím listinou z 8. února 1655 na den sv. Jiří výroční trh na koně, dobytek a jiné zboží (L11), Leopold I. přeložil listinou z 19. října 1663 týdenní trh na pondělí (L12) a Marie Terezie udělila listinou z 31. ledna 1765 Poběžovicím pondělní týdenní trh na přízi a plátno (L14).

Podle zprávy v periodiku Mitteilungen des k. k. Archivrates z roku 1914 byly poběžovické listiny uloženy ve vlhkých prostorách staré radnice na dolním náměstí a silně napadeny plísní. V roce 1920 byla pro tyto pergamenové archiválie pořízena skříň v gotickém stylu se zásuvkami, které se uzavíraly jedněmi dveřmi. Ze zprávy archivního inspektora Miloslava Volfa z roku 1946 vysvítá, že archiv v té době sestával mimo jiné z 15 městských privilegií a byl uložen ve spodním oddílu obecní pancéřové pokladny. Po zřízení Okresního archivu v Horšovském Týně byl Místní národní výbor v Poběžovicích neúspěšně vyzýván k přemístění archiválií do archivu. Při průzkumu archivu v Poběžovicích archiváři zjistili, že se skříň s listinami nachází v nevhodné místnosti a listiny vlivem špatných klimatizačních podmínek dále fyzicky degradují. Proto byly v roce 1956 i se skříní přeneseny do Okresního archivu v Horšovském Týně, vyjmuty ze skříně a uloženy v černé kovové truhle. Definitivně však archiv převzal do své péče celou městskou registraturu až v roce 1957. Listinu Ferdinanda III. z roku 1655 (L11) archiv koupil v domažlickém antikvariátu v roce 2004, do té doby se nacházela v soukromém vlastnictví. Podle M. Volfa došlo zřejmě za okupace ke ztrátě jednoho velkého privilegia s 12 pečetěmi. Tuto skutečnost však nelze ověřit.

Vybrané staré listiny a knihy byly uspořádány až po roce 1921, kdy byly sneseny z půdy radnice. Žádné výstupyy tohoto pořádání ve formě soupisů nebo inventáře se však nedochovaly. Stopy po tomto pořádání nejsou patrny ani na archiváliích. V červenci 1945 byl Archiv města Poběžovice revidován profesorem domažlického reálného gymnázia Janem Koupalou. V okresním archivu listiny zinventarizoval roku 1962 okresní archivář Jan Kvídera. Poškozené listiny byly v 80. letech péčí konzervátora ošetřeny. Současného zpracování se celému archivnímu fondu Archiv města Poběžovice dostalo ve Státním okresním archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně v roce 2004 archivářkou Marií Bretlovou.