Obec Staňkov vznikla v roce 1938 spojením dvou samostatných sídel Městyse Staňkova a Vsi Staňkova a na město byla povýšena v roce 1960. První zmínka o Staňkově pochází z roku 1233, kdy byla obec zmiňována jako sídlo velmože a královského úředníka Vitly ze Staňkova. Ten ji vlastnil až do roku 1271, kdy přešla již trhová ves s farním kostelem sv. Jakuba Většího do majetku ženského premonstrátského kláštera v Chotěšově. Ze zmínky o farním kostele vyplývá, že připomínanou lokalitou je bývalá Ves Staňkov ležící na pravém břehu řeky Radbuzy u soutoku s říčkou Zubřinou. V roce 1299 ji chotěšovský klášter propůjčil do doživotního užívání Hartmanovi z Touškova. V té době, nejdéle však před rokem 1367, se na druhém břehu řeky postupně vyvinulo městečko (Městys) Staňkov. Půdorys náměstíčka a z něj vycházející sítě ulic ukazuje na založení na zeleném drnu, které se uskutečnilo pravděpodobně z podnětu chotěšovského kláštera jako reakce na skutečnost, že tudy vedla dálková cesta z Prahy a Plzně do Domažlic a dále do Bavorska. V procesu změn majetkové držby za husitských válek došlo v roce 1425 k zástavě obou Staňkovů Zdeňkovi z Drštky, který byl zástavním pánem horšovskotýnského panství. S ním přešly obě lokality do zástavy Ladislava Popela z Lobkovic a v držení Lobkoviců se oba Staňkovy nacházely až do roku 1621. Jako bělohorské konfiskáty je v rámci horšovskotýnského zboží získal bavorský hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu, který Městys Staňkov odstoupil roku 1624 zpět chotěšovskému premonstrátskému klášteru, kdežto ves zůstala nadále v majetku horšovskotýnského panství, ke kterému byla natrvalo prodána již roku 1576.

Klášterní vrchnost měla v souvislosti se zájmem na hospodářském prospěchu obce i zájem na řádném vedení obce. Ta byla vedena radou, která sestávala ze čtyř až šesti obecních starších v čele s purkmistrem. Rada byla odpovědná především za hospodářskou a finanční správu obce. V roce 1627 věnoval chotěšovský opat Staňkovským pustý dům na náměstí, aby si zde zařídili radnici. V rámci josefínských reforem došlo k zásadním zásahům do městské samosprávy, k jejímu postátnění, k omezení pravomoci vrchností vůči jejich poddanským městům, totiž k regulaci magistrátů. Nově se obec konstituovala na základě tzv. Stadionova prozatímního obecního zřízení z 17. března 1849. Ještě v 19. století zůstaly obě staňkovské obce samostatnými sídly, každé ze sídlišť patřilo k jinému panství a od roku 1751, po vzniku Klatovského kraje, je dokonce oddělovala i hranice krajská. Do roku 1850 leželo městečko na panství Chotěšov v kraji Plzeňském a ves na panství Horšovský Týn v kraji Klatovském.

V archivním fondu Archiv města Staňkov se dochovaly tři pergamenové německy psané listiny. Jedná se privilegium z 5. května 1690, kterým Leopold I. uděluje městečku právo týdenního trhu a dvou jarmarků (L1). Toto privilegium pak konfirmovala Marie Terezie dne 20. února 1747 (L2) a Josef II. dne 23. června 1785 (L3).

Staňkovský archiv zpracoval a uspořádal Emanuel Kubla, vrchní oficiál státních drah a později archivář okresního archivu Stod. Stará registratura společně s městskými privilegii byla uložena ve staňkovském muzeu, otevřeném v roce 1935. Odtud je převzal v letech 1953–1954 Okresní archiv Stod, který sídlil ve Staňkově. Po územní reorganizaci a slučování okresních archivů byl 30. ledna 1961 archivní fond Archiv města Staňkov delimitován do Okresního archivu Domažlice a zde byl v letech 2004–2005 zinventarizován archivářkou Radkou Kinkorovou.