Dle formulářové listiny Jana Lucemburského dostali v rámci kolonizace krajiny les u hory Špičák (Spitzenberch) nejprve do zástavy a poté i do vlastnictví bratři Ota a Leutpold z Maltitz. V místech dnešní Železné Rudy se rozkládal hvozd, kterým procházela stezka, spojující Zwiesel přes Waldhaus, Debrník, Pancíř a Prenet s Čechami. V 16. století zde byl zbudován železný hamr s doly. Jiří z Guttensteina ho pronajal roku 1569 Kunrátovi Geislerovi, který byl financován pasovským kupcem Melchiorem Fiedlerem. Bavorské úřady se snažily české svrchované právo na území hamru zpochybnit. Po smrti Melchiora Fiedlera obdržel jeho otec Pankraz Fiedler roku 1574 lenní list od hraběte Jiřího Guttensteina, který ho opravňoval závod prodat. Vévoda bavorský a hrabě Guttenstein přednesli své hraniční spory císaři, který jim přikázal dodržovat smír.

Po opakovaných zdráháních a pod zvyšujícím se tlakem si nechal Pankraz Fiedler udělit roku 1576 hornické podnikání od bavorského vévody Albrechta V., aby je hned roku 1577 prodal hraběti Jiřímu Kryštofovi Schwarzenbergovi zu Hohen Landsberg, ale ani tomu se nepodařilo opět uvést do provozu doly a hamr. Roku 1623 připadl železnorudský důlní majetek jako dědictví jeho dceři Anně Marii (1583–1637), která se provdala roku 1626 za Johanna Heinricha Nothafta z Wernbergu (1604–1665).

Za něho se usídlili v severní části železnorudského údolí sedláci z králováckého svobodného území Čech a z Dolních Bavor, a tak vznikla Železná Rud-ves, dříve Na Hamru, dnes Špičák. Roku 1691 byla pod předhůřím Pancíře na místě dnešního kostela založena skelná huť, okolo níž vznikaly vlastní selské dvory, usazovali se zde dřevorubci, paliči popela, formani a řemeslníci. Vzniklo malé hospodářské centrum „Na Huti“, ve kterém byl zřízen nejprve panský dům, hospoda, mlýn a kovárna a r. 1694 kostel. Tak byl dán základ Železné Rudě-městysi.

Jan Jindřich Nothaft vydal také jedinou ve fondu dochovanou listinu, jíž 4. 7. 1689 povoluje Hansi Aschenbrennerovi ze Železné Rudy držet dědičně majetek a vykoupit se z roboty (L 1).

 Po Nothaftech získal Železnou Rudu jako dědictví Václav z Klenové (1696–1766). Za něho a jeho následníka Jindřicha z Klenové (1708–1769) došlo k novému řešení hraničního stavu, kdy 3. 3. 1764 v Praze byla uzavřena hlavní hraniční smlouva, která konsolidovala hranice v té podobě, která se s výjimkou let 1938–1945 zachovala dodnes. Železná Ruda byla rozdělena do českého i bavorského dílu. Jindřichu z Klenové byla zaručena držba obou dílů pro jeho dědice.

Ze sourozenců obou bratří žila ještě ovdovělá Marie Anna Františka (1694–1772), která se provdala za svobodného pána Ferdinanda Heinricha von Riesenfels. Uplatňovala dědický nárok u císařovny Marie Terezie a u bavorského kurfiřta. Statek Bavorská Železná Ruda jí byl dědicky postoupen a obratem ho prodala Janu Jiřímu Hafenbrädlovi smlouvou z 22. 4. 1771. O 5 dní později podepsali obdobnou smlouvu 4 oprávnění dědici – synovci zemřelého Jindřicha z Klenového – na prodej českého statku Železné Rudy Janu Jiřímu Hafenbrädlovi (1726–1786). Po skonu Jana Jiřího Hafenbrädla přešla česká část městysu v držení nedospělého syna Jana Nepomuka Hafenbrädla (1769–1799), bavorská nejstaršímu synovi Františkovi Hynkovi Hafenbrädlovi (1750–1793) a Debrník dceři Alžbětě, lidmi zvané slečně Líze, která zde nechala postavit zámek Debrník s kaplí. František Hynek Hafenbrädl byl až do roku 1791 poručníkem nezletilého Jana Nepomuka, který však již roku 1799 zemřel. Jako poručnice staršího syna Jana Nepomuka II. (1794–1815) správu Železné Rudy převzala jeho vdova Marie Anna, rozená Hilzová (1768–1811). Po smrti Marie Anny převzala poručnictví nad Janem Nepomukem II. Marie Alžběta z Hafenbrädlu, paní na Debrníku. Když ten ještě nezletilý zemřel, převzala poručnictví nad jeho bratrem Františkem Xaverem (1810 – 1873), a to až do roku 1821, kdy sám převzal vládu. Roku 1825 převzal po své tetě, bývalé poručnici Marii Alžbětě Debrník, aby ho roku 1826 prodal za 52 300 zlatých hůreckému skláři Jiřímu Kryštofovi Abelovi. V letech 1839 a 1841 vystavěl ještě novou Pamferovu huť a alžbětínskou huť a obě pronajal. V roce 1848 je uváděna obec Železná Ruda (Železná Ruda I, II a Pancíř) s majitelem Františkem, rytířem z Hafenbrädl a obec Debrník s majitelkou Zuzanou Lötzovou. Na základě Stadionova prozatimního obecního zřízení z r. 1849 začala fungovat samosprávná obec Železná Ruda-městys a Železná Ruda-ves.