Roku 1187 vyhlásil papež třetí křížovou výpravu, jejímž cílem bylo získat zpět Jeruzalémské království. Český šlechtic Hroznata se měl také k výpravě připojit, získal však od papeže dispens a náhradou za účast na bojích ve Svaté zemi se zavázal založit klášter. Svému slibu dostál a v roce 1193 dal vzniknout klášteru v Teplé, do kterého přivedl premonstrátské řeholníky ze Strahova. Sám Hroznata na přelomu století přijal řádové roucho a stal se správcem majetku kanonie. Na jedné z kontrolních cest po panství Hroznatu zajali loupeživí rytíři a požadovali od opata v Teplé výkupné. Hroznata ale nedovolil, aby opat zločincům ustoupil a ve vězení 14. července 1217 zemřel. Od té doby se Hroznata těší velké úctě, v roce 1897 byl blahořečen a nyní probíhá proces za jeho svatořečení.

Klášter v Teplé se i po smrti svého zakladatele utěšeně rozvíjel. V roce 1232 byla dokončena výstavba románsko-gotického trojlodního kostela Zvěstování Páně, který si až na menší barokní úpravy dodnes zachoval původní podobu. Mor, který zachvátil české země roku 1380, dolehl také na tepelské premonstráty, husitské plenění o půl století později se však klášteru vyhnulo. Až do doby reformace klášter vzkvétal, především za opatství Zikmunda Hausmanna (1458-1506). Bouře stavovského povstání a třicetileté války tepelské premonstráty zasáhly velmi citelně a v roce 1659 budovy konventu a prelatury zpustošil požár. Vzniklé škody do roku 1722 postupně zahladila nová barokní přestavba.

Klášter se stal centrem umění a vědy, jeho dnes proslulá knihovna se rychle rozrůstala a vznikly také různé přírodovědné sbírky. Opat Kryštof Pfrogner (1801-1812) a po něm Karel Reitenberger (1812-1827) s klášterním lékařem Janem Josefem Nehrem se stali zakladateli Mariánských Lázní. Později proběhly další stavební úpravy klášterních budov, v roce 1888 byla zřízena lékárna, pivovar a další hospodářské stavby. Na počátku 20. století nechal opat přistavět novobarokní křídlo knihovny. Bez větších změn klášter fungoval až do roku 1950, kdy byl uzavřen a 28 let sloužil jako kasárna Československé lidové armády. Po odchodu vojáků budovy dále chátraly a konečně v roce 1990 se klášter vrátil do rukou řádu. Klášterní knihovna, druhá největší svého druhu v Čechách, šťastně přečkala i období komunismu a dnes je zpřístupňována jen odborným zájemcům.

Archiv kláštera v Teplé se díky příznivým okolnostem a jisté dávce štěstí zachoval v neobvyklé celistvosti. Nejbolestnější ztráty má na svědomí paradoxně jeden z řádových bratří, který na konci 16. století fanaticky ničil protestantské dokumenty. Kontinuální dochování nejstarších tepelských listin je však ojedinělé. Do dnešních časů se tak například zachovala tzv. Hroznatova závěť z března 1197, považovaná za zakládací listinu kláštera. Spolu s mnoha listinami ze všech historických období klášterních dějin se dochovalo množství pečetí – konventních, opatských, regionální šlechty a také pečetí královských i papežských. V řádovém archivu se nachází souvislá řada spisového materiálu počínaje 16. stoletím, jehož podrobný inventář vytvořil v roce 1967 Jaroslav Fiala. Od roku 1594 se dochovaly tepelské matriky (nyní uložené v SOA Plzeň), významné jsou fondy bývalých klášterních poddanských městeček Mnichova, Teplé a Úterý (nyní uložené v příslušných státních archivech).