Burian Slavkovský ze Skalice a ze Šonova ciní na základe majestátu krále Maxmiliána II. o svobodném kšaftování, poslední vuli. Pripomíná, že jeho syn Jan, jenž byl pro neposlušnost a soudy s otcem vybaven 750 kopami ceských grošu podle smlouvy ze dne 25. února 1566, nemá dalších dedických nároku. Veškerý svuj majetek, totiž panství Slavkov s príslušenstvím, klenoty a hotové peníze i úpisy odkazuje testátor svým synum Adamovi, Davidovi, Danielovi, Vilémovi, Jeremiášovi, Kašparovi a Melicharovi. Porucníky jejich i svých dcer z prvního i druhého manželství, Zuzany, Doroty, Apolony a Florentiny, ustanovuje svou manželku Markétu ze Strachovic, Viléma z Rožmberka, nejvyššího komorníka království ceského, Jana Ježovského z Lub a Víta Flavina z Rotenfeldu. Své manželce dále zabezpecuje vdovský duchod a dcerám veno. V prípade smrti všech jeho detí budou dedit synové Janovi, jeho vnuci. Dedicové mají vyplatit urcenou penežní cástku Janovi a Václavovi, synum zesnulého Kašpara ze Skalice, nebo detem Burianova synovce Václava, syna jeho bratra Jana. Konecne stanoví nadaci pro kostel a špitál ve Kníne. Burian Slavkovský ze Skalice - s. Svedkové: Jan Vamberský z Rohatec - s, Václav Albín z Helfenburka - s, Jan Višne z Vetrní - s.