Vznik Generálního vikariátu vratislavské diecéze v Těšíně byl jedním z důsledků rozdělení Slezska mezi habsburskou monarchii a Prusko berlínskou mírovou smlouvou z roku 1742. Habsburský díl Slezska se postupně konstituoval v samostatnou územní jednotku ve smyslu světské i duchovní správy. Vývoj směřující k oddělení církevní správy pruské a habsburské (Těšínska a Jesenicka, tj. jižní poloviny Niského knížectví) části vratislavské diecéze dospěl k završení v průběhu dlouholetých sporů mezi pruským králem Fridrichem II. a vratislavským biskupem Filipem Gotthardem Schaffgotschem. Roku 1770 jmenoval biskup pobývající v exilu na zámku Jánský Vrch u Javorníku poprvé generálního vikáře pro habsburskou část vratislavské diecéze. Roku 1795 pak došlo k dohodě mezi císařem Františkem II. a novým vratislavským biskupem Janem Kristiánem z Hohenlohe, která s definitivní platností ustavila povinnost v pruském dílu Slezska rezidujících vratislavských biskupů ustanovovat pro správu habsburské části diecéze generálního vikáře, jímž se mohla stát pouze duchovní osoba z habsburské monarchie. Sídlem generálního vikariátu se stal Těšín. Úřad definitivně zanikl roku 1925 v souvislosti s úpravami hranic mezi ČSR a Polskem.

František CRKOVSKÝ: Generální vikariát v Těšíně (1720–1940), Inventární seznam, Opava 1963.

Józef LONDZIN: Historja generalnego wikarjatu w Cieszynie, Cieszyn 1926.