Podle barokní tradice inicioval vnik minoritského kláštera v Krnově roku 1273 český král Přemysl II. Otakar. Zdá se nicméně, že fundaci dovedli do konce teprve v průběhu 1. poloviny 14. století krnovští fojtové. Konventní chrám Narození Panny Marie byl pak vysvěcen někdy před rokem 1358, kdy pro něj Pavel z Krnova, syn fojta Petra a biskup v korutanském Gurku, vymohl na papežské kurii udělení sta dnů odpustků. Klášter ve 14. a 15. století prosperoval, z řad místních řeholníků pocházeli dokonce hned dva úspěšní provinciálové řádu, Svatomír († 1428) a Mikuláš († 1468), v areálu konventního kostela se nechala pohřbít řada příslušníků šlechtických rodů z okolí i krnovských měšťanů. Pohromou pro klášter se stal nástup dynastie Hohenzollernů na krnovský knížecí stolec v roce 1523. Nový krnovský kníže, markrabí Jiří Zbožný, náležel k čelným zastáncům učení Martina Luthera. Řeholníky vyhnal, majetek konventu sekularizoval a areál bývalého kláštera proměnil v hospodářské provozní objekty. Minorité se do Krnova vrátili až s nástupem nové knížecí dynastie Lichtenštejnů v roce 1623. Obnovená prosperita řeholní komunity byla provázena restitucí jejího majetkového zázemí a barokní přestavbou zdevastovaného kláštera. Krnovským minoritům se také podařilo přečkat období josefínských reforem. Definitivní tečku za několikasetletou existencí kláštera tak udělal až komunistický režim roku 1950, kdy byli v rámci tzv. Akce K řeholníci internováni a majetek konventu sekularizován. Obdobně jako u jiných duchovenských institucí s existencí poznamenanou diskontinuitou reformačního období je i archiv krnovských minoritů dochován (zejména pro starší dobu) ve formě pouhého torza.

Josef SVÁTEK: Minorité v Krnově 1533–1941, Inventář, Opava 1957.

Krnov. Historie, archeologie, red. František Kolář, Dalibor Prix, Michal Zezula, Ostrava 2015; Dušan FOLTÝN a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005, s. 375–380.