Prvním nesporným dokladem o existenci opavského konventu minoritů je údaj o jeho přijetí do řádu na provinční kapitule v Hradci Králové z roku 1250. Vznik kláštera menších bratří tak pravděpodobně souvisel s reorganizační činností moravského markraběte Přemysla II. z let 1241–1247. Konvent minoritů s kostelem sv. Ducha náležel k nejdůležitějším duchovenským institucím ve městě Opavě i na Opavsku. Klášterní chrám byl tradičním rodovým pohřebištěm opavských knížat z rodu Přemyslovců a jako takový se klášter těšil mimořádné pozornosti generací vládnoucích zeměpánů i jejich vlivných poddaných. V blízkosti zesnulých knížat proto ukládala zesnulé řada místních šlechtických rodin a setrvalý majetkový vzestup privilegované instituce se zhmotnil ve velkorysém rozvržení gotického areálu. Opavský klášter minoritů se navíc již od 15. století proměňoval v místo zasedání zemských soudů a sněmů Opavského knížectví. Pohromou pro hospodaření i život klášterní komunity byly opakované požáry, skutečné existenční ohrožení však znamenalo teprve šíření protestantismu v 16. století. Následující rozkvět v období baroka (přetržený několika požáry) nezastavily ani josefínské reformy, které menší bratři přečkali bez větších nesnází. Definitivní tečku za několikasetletou existencí kláštera tak udělal až komunistický režim roku 1950, kdy byli v rámci tzv. Akce K řeholníci internováni a majetek konventu sekularizován. Z druhdy bohatého archivu opavských minoritů se vinou opakovaných požárů (naposledy v průběhu válečných událostí roku 1945) do dnešních dnů dochovaly pouhé zbytky.

Josef SVÁTEK: Minorité v Opavě 1669–1913, Inventář, Opava 1957.

Karel MÜLLER – Rudolf ŽÁČEK a kol.: Opava, Praha 2006; Dušan FOLTÝN a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005, s. 542–552; Dalibor PRIX: Počátky a rozvoj minoritského kláštera v Opavě ve středověku, In: Opava. Sborník k dějinám města 1, Opava 1998, s. 39–62; Josef ZUKAL: Paměti opavské. Črty kulturní a místopisné, Opava 1912.