Rozsáhlé panství s centrem v bývalém zeměpanském městě Bruntálu, jež bylo pro účast na stavovském povstání z let 1618–1620 konfiskováno Janovi mladšímu Bruntálskému z Vrbna, věnoval roku 1621 císař Ferdinand II. svému bratrovi, arcivévodovi Karlovi, velmistrovi řádu německých rytířů. Bruntál byl pak spolu s panstvím Sovinec nadále považováno za komorní komendu podléhající přímo řádovému velmistrovi v Mergentheimu a spravovanou místodržitelem sídlícím na bruntálském zámku. Když roku 1809 sekvestroval francouzský císař Napoleon Bonaparte všechny řádové statky na území Rýnského spolku včetně centra řádu v Mergentheimu, zůstaly řádu pouze majetky v Rakousku, na Moravě a v Rakouském Slezsku. Řádový velmistr přenesl sídlo do Vídně a bruntálský zámek byl určen za jeho osobní rezidenci. Úřad velmistra byl nadále obsazován výlučně osobami z řad habsburské dynastie, současně došlo k řadě reforem, které nasměrovaly řád prioritně k duchovně-charitativní činnosti v řádových nemocnicích, školách a na farách. Zánik monarchie po první světové válce vedl i v řádu německých rytířů k dalekosáhlým změnám – došlo k transformaci řádu z rytířského na klerický a k navázání korektních vztahů s nástupnickými republikami, zde zejména s československým státem. Roku 1938 byl řád zrušen nacisty. Poválečný odsun členů řádové provincie německé národnosti vedl ve svém důsledku k rozpadu řádové organizace, za jejíž existencí udělala symbolickou tečku tzv. Akce K z roku 1950.

Petr TESAŘ: Němečtí rytíři – úřad velmistra Bruntál (1606) 1845–1945, Inventář, Opava 2012.

Dušan FOLTÝN a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005, s. 244–247; Die Hochmeister des Deutschen Ordens 1190–1990, Hrsg. von Udo Arnold, Bonn – Bad Godesberg 1998; Václav ŠTĚPÁN: Historie zámku Bruntál, Bruntál 1998; Friedrich TÄUBL: Der Deutsche Orden im Zeitalter Napoleons, Bonn – Bad Godesberg 1966.